Bielitz-Bielsko-Cieszyn-prawa-Waclaw III-Adam-1573

ar II

Kdy se pánu poddaný nelíbí a pod sebú jeho trpěti nechce, povíněn jest poddaný prodati.

Nechtěl-li by prodat aneb prodaje prodléval, tehda můž pán lidmi přísažnými,

hraničnými statek jeho šacovati dáti a podle toho obšacování prodatí aneb sám zaplatiti.

ar III

Synové sedlšti, jestliže jich jest několit, který by se s vůli panskú na řemesla dáti chtěli,

ti mohou od pánův jejích na řemesla puštěni býti.

Všakž od tahového každého nemá podle starobylej zvyklosti víc přes deset hřiven od výhostů bráno býti.

ar IIII

Žádný z poddaných řádu sedlského nemá statku svého pokupu neb sice bez vůle pána svého odprodávati,

zastavati neb osívati dáti. Který by se toho dopostil, má od pána svého pěti hřívnamí pokutován býti.

A který by odkúpl, na to půčil aneb osel,má pánu toho gruntu to všechno případnúti.

Kdy poddaný na gruntě pána svého bez ditek zemře, statek na pána přícháazí.

Synové a dcery sedlské, kterých mnoho v domu jest a rodičové hospodárství svá

bez nich opatříti mohu, pánové k službě svej za slušným mýtem bráti a oni jím slúžiti mimo jíné povinni.

Jestliže by který dědic aneb děvečka z gruntu utekl a v roce a v šesti nedělích se ten

a ta každá má všeckno to, což by jím po otci a mateří náleželo vrátiti.

Děvečky sedlského řádu, které v knížecstvi aneb ven z knížecství vdane budou,

budou-li se navracovati na grunt a od bratří rovný díl z statku míti, mají to, což z toho

statku vzali, tu zase vdrobíti a podle uznáni pana toho gruntu vydělené býti.













	Prawa i przywileje księstwa cieszyńskiego, Landesordnung-Fursthenthum, Práva a zřízení zemské knížectví Těšínského. [Zřízení zemské Knížetství Těšínského 1573] Wydane przez Księcia cieszyńskiego Wacława III Adama w 1573 roku Znajduje się w zasobie KT= Komora Cieszyńska 14/76/78 od str. 200 Archiwum Państwowego w Katowicach oddział Cieszyn.



*Zřizeni zemské 1573.*



Zřizeni zemské knižecstvi tĕšinského Ve jméno Otce y Syna y Ducha svatého Boha v Trojci jediného. My, Václav, z Boži Milosti v Slezi kniže Tĕšinské a Velkého Hlohova, etc., známo činime timto listem, všem vůbec, jakož sou páni, rytiřstvoa stavové knižecstvi našeho tĕšinského, do toho času zřizeni zemského a vymĕřených artykulů a pořádků psaných nemeli, kerými by se v zachováváni jistého řádu, i také při soudu knižecstvi našeho řidili a s jinymi knižecstvi a okoliIčnými zemĕmi v nĕkterých právich a pořádcich tomuto knižecstvi snesitedlných srovnávali. A chtic rady, aby dotčeni obyvatele knižecstvi našeho i jini, podle obdarování a svobod našich, keři by při soudu zemským i sice co činiti mĕli tĕmiž dobrými řády a pořádky, (majíc o nich vĕdomost) vzdĕláváni a spravedlnosti opatřeni býti mohli. V přítomnosti urozených vérných našich milých pana Mikoláše Karvinského z Karviné a na Velkých Kunčicich maršálka knižecstvitéšinského, Jiřika Laryše z Lhoty a na Karvinie, sudího týhož knížecstvi,Václava Ruckého z Rudz a na Rudici, kancliře týhož knížecstvi a jiných soudci i všeho rytiřstva knižecství našeho nadepsaného jistým společným snešenim, práva a zřizeni zemské tuto smě jim nařídili, na papíře uvésti a pořádné sepsané vydati poručili. Obdarováni a privilegium, keré sme jim času nedávno minulého z lásky naši knižeci vydati a pečetinaši stvrditi, tuto sme vepsati poručiti ráčili. Kteréžto obdarováni a privilepium takto zni: My, Václav, z Boží Milosti v Slezi kníže Těšínské a Velkého Hlohova etc.. s erby a budoucími potomky našimi, pány a držiteli knižecství těšínského vyznáváme timto listem, jakož sou páni a rytířstvo dotčeného knižecství těšínského náležití Jeho Lásce knižeti Frydrychovi Kazimírovi, slavné paměti, synu našemu milému a po smrti dotčeného knížete Frydrycha, syna našeho, nás za pána svého dědičného sobě zase dobrovolně přijali. A protož my, šetříce

jejich v tom zásluh i tudíž předkův jejích, z milostivé lásky, každému stavu panského i rytířského i jiným, keříž ku právu zemskému dotčeného knižecství od starodávna z statky svými náležejí, to přípovídáme, s erby a potomky našimi, že jich nemáme a moci nebudem, ani erbův a potomkův jejich od pořádků práva zemského vejš dotčeného knižecství odlučovati, nyní i na časy budouce. Také jim všeckých a všelijakých listův jim náležitých a na jejích statky svědčících tímto listem potvrzujem tak, jako by v tom listu každý list slovo od slova napsán byl, že statky jejich dědičné jsou a z těch nám Í budoucím potomkom našimi, činiti nejsou, než-li vérnú poddanost, poslušenství, podle listův a nadaní jejich. A službu koňmi, podle země, jakož o tom z strany počtu koni, povinnosti a vejměřeni listové jejich dále ukazují. A poněvadž často psani poddaní naši předkom naším i nám starodávna nebyli povinni berní žádných dávati a těchto časů na žádost a pilnú potřebu naší nám berni nejednu svolili a spravili. Protož jim to, co sou pro nás učinili z své dobré vůle, nemá k žádné újmě a škodě býti, starobylým svobodám a zvyklostem jejim,vyjimajic co by na žádost naši, nám a budoucím potomkom našim, z svěj dobré vůle učinili. Také my, nahoře psané kníže, s erby a budoucími potomky našimi, s radú soudci zemských týhož knížecstvi, soud zemský v tomto knižecství hodnými osobami stavu panského a rytířského osaditi a nařizovali a nad tim ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku súdy a roky zemské pořádné držány na ty časy jak od starodávna držány bávaly byly. A kdybychom my neb budoucí potomci naši za slušnými příčinami v soudu zemským osobu švú seděti nemohli, máme místo naše v tom soudu maršálkem zemským osaditi. A kdyby maršálka zemského nebylo, máme z soudci a z stávů toho knižecství k tomu úřadu za maršálka osobu hodnú z prostředků jiných stavův, stávu panského ryliřskéhu voliti, kléryž by na statku pozemským osedlý byl. Všakž tak, aby nám z soudu zemského tří neb štyry osoby k tomu hodné na cedulli poznamenané dali, z kterýchžto poznamenaných osob, my, nadepsané kníže neb erbove a potomci naši. jednoho z nich voliti máme. A když se takový soud zahájí, tehda po tom zahájeném soudu nemáme žádných postranných pří před sebú se pány soudci brati, než půhony pořádné zapsala, i tolkež obvinění po nich slyšeti. A po vykonáni půhonův, vdov a sirotkův pře, předkem slysány a predsevzeté býti máji. Po nich pak jiné položené roky a pře. Také pánem soudcím, pokud soud zemský se nevzdá máme tak, j ak od starodávna dáváno bylo, jedenkrát za den na zámku jisti dávati.Také my a budoucí potomci


naši bez jistého snešeni a uváženi všech soudci zemských nemáme sou- -du zemského více odkládati, než nad nim ruku držeti, i s budoucímí potomky našimi. Tomu chceme, aby pořádek práva průchod svůj mĕl tak, aby vdo- -vám a sirotkám i chudým a bohatým pro nedodrženi toho soudu žádné ukrá- -ceni se nedalo. A poněvadž se statkové zůstali dotčeného knížete Frydrycha Kazimíra, Jeho Lásky slavné paměti prodávati mosejí a ti, kteří to kupí k soudu knížecství těšínského naležeti nebudor. My, Nadepsané Knize i s budoucími potomky našimi máme s vrchu psaným poddaným, našim, jestliže by se jiní od téchtž aneb jiných pohranič- -ných soused jaké ukrácení dálo, budto v grúnty vkládáni a nebo jinač nad nimi ruku držeti máme, jakž na vrchnost jejich náleží. A podda- -ným jejim glejtú dávati nemáme, nad předešlu pripovéd' naši. A také nadepsaných pánův a rytířstva v hold, mimo stáru zvyklost a oby- -čej jejich, potahovati nemáme. Takě, jestliže by zřízení jaké slušné a spravedlivé s Raddů naší sepsali, to jim stvditi máme a přirikáme. A když by mezi námi a budoucími po- -tomky našimi a některýim z obyvateli tohoto knižecstvi jaká rozepře o hranice a meze, anebo poddanými našinu nastala, a pokudž by to bez výjezdu na ta místa rozsudkem spravedlivým vykonati se nemohlo, i maji na ta místa soudci zemští vyjeti a ty místa očitie spatřiti a pokudž by toho z obú stran dobru vůlí skrze jednání na slušné míre postaviti nemohli, vyslyšíc obě strany a svědky a jme původy jejich, mají tej věci vejpovédi spravedlivú, odtud neodjíždějic konec učiniti, aby každý svého pokojně užívati mohl. A žádný jeden na druhého aby moci, mimo rád a právo nám neshal. A je- -stliže by se nam i budoucím potomkem našim, jakéžkoli ublíženi bytí zdálo aneb také to, co z měst a vesnic, poddaným našim, od které osoby [stavú panského a rytířského který by osedlým ku právu byl, Na takového každého žádnu moci a za budoucím potomkem našim] sahati nemáme, než takového, podle pořádku starobylého k právu zemskému pohnati, A řadem a pravém sobĕ to svým vykonati Všakž, jestliže by který z poddaných našich mord aneb nejaký gvalt a násilí, což by proti nám a poddaným našim a lansrridu bylo učinil, Takového každého máme neb místo nasi držši dáti, slibem zavázati, aby se před soudem a právem postavil a prav byl. A jestliže by slíbiti nechtěl i do vĕzeni dati. A pokudž by se keremu z pánů aneb rytiřstva dotčeného knižecstvi od nás aneb budoucích erbův a potomkův našich nějaké ukráceni býti zdálo ten kaž- -dy bude moci nás i erby a budoucí potomky naše kul právu zemské.

mu zapohnati. A my slibujem,s budoucími potomky našimi, k tomu právu státi, dostáti a právu býti nálezy trěti aneb k takovým půhonům a žalobám osoby neb osobu jednú ku, právu tomu usedlú zmocniti mamě, listovně pod pečeti naši, na zisk i na strátu. Tomu na svědomí pečeť naši knížecí rozkázali smě k tomuto listu přivěsiti. Jenž daň a psán na Tešíně v pondělí před narozením Panny Marie, /30. Června, / leta Páně tisiceho pétistého sedmdesátého druhého počitajic.[1572] A přitom sou býli urozeni věrni naši milí Václav Rucký z Rudz a na Rudici, kanclíř knižecstvi těšínského Toman Mlečko z Jilovnice. Acháci Čelo z Čechovic a na Déhylově, Daniel Špigel Šydlovic a na Velkých Ochabich, Michal Radocký z Radoče a na Kalembicich. Petr Karvinský z Karviné a na Velkých Kunčicich, Kašpar Borek z Rostropic a na Vendryni Jan Kecherle z Pestrce a na Pestrcí. O holdu ar/ty kul/1 Jestliže by kerý z panů a rytířstva kdy Jeho Milosti knižeti neb erbem a potomkem Jeho Milosti holdovati měli, nemaji jinam k tomu holdu jezditi ani potahováni býti než na zámku Těšíně takový hold učiniti mají. A takový hold jiným obyčejem se dáti nemá. než jakž od starodávna zde bylo, totiž rukú dáním, bez přísahy. O tažení a službě zemské ar I Také poněvadž Jeho Milosti knížeti, a nejinému. páni. rytířstvo služby zemské podle listu a vyměření jejich povinni jsou. A k žádnému vojenskému taženi přez hranici nákladem svým dále táhnuti povinni nejsou. Protož, kdo by dobrovolné ven, z země za hranici táhnuti nechtěl, tomu žádnému na poctivosti jeho úřadu nésti nemá. Soud zemský v mésté Těšíně v soudné světnici má držán býti dvakrát v roce, Item, jeden soud v pondělí před hodem seslání Ducha svatého, Item druhý soud v pondělí před svatu Kateřinu.

Pak-li by soud v Těšíně pro morové povětří aneb z jiných slušných příčin držán býti nemohl, kde by soudci zasednúti měli. to při snešeni Jeho Milosti knížecí a pánů soudci býti má. A k takovému soudu zemskému všecko rytířstvo se sjeti a tu prvni den po zasednúti býti má a bez opovědí a povoleni Jeho Milosti knížecí aneb pana maršálka žádný odjižděti nemá pod pokutú pěti hřiven. Pak-li by který k sondu nepřijel, má před soudem příčinu hodnú svého nepříjezdu listem pod pečetí švú oznámiti, že jest triková hodná pričina nepříjezdu jeho, že to bere na své svědomí. Item, kdož by na obesláni Jeho Milosti knižeci, kerému by psani Jeho Milosti dodáno bylo, nepřijel a slušné příčiny neprijezdu svého neokázal, poviněn dáti dvě kopy grošů slezských a je položili při néjprvnějších soudech zemských držaných do truhlicc zemské, keréžto peníze bez povoleni všeho rytířstva nikam obrácené býti nemají. Také, což by pani soudci s obyvateli knížecstvi tohoto svolili a kdo by k tomu nepřijel i pokutu dal, povinen bude podle jiných všech svoleni dosti činiti. Také, jakž Jeho Milost knížecí a páni soudci v soudu zasednúti ráčí, tu hned štyry Valaši, hajduci a dva holomci s braněmi při soudové světnici až do vzdáni soudu býti máji, nikam neodcházeti a podle poručeni dotčeného soudu se zachovati. O soudcích, jak v soudu sedati mají ar I Předkem a na nejvyššim mistě za stolem seděti má Jeho Milost knižeci, potom pan maršálek zemský a jestli by Jeho Milost knížecí odjiti aneb tu nebýti ráčil, pan maršálek místo Jeho Milosti knižeci držeti a zachovati má. Vedle něho po levej ruce za stolem pan sudí zemský, podle něho pan kancléř zemský a tak panský po pravé a rytiřský stav po levej ruce těch ouřadúv po letech seděti máji, což jich koli po soudech vsazeno bude.

ar II VŠakž, kdež by který z těchto nařízených soudci smrti zsel aneb odpouštěni vzal, tehda len neb ti v nové přisazeni soudci nemají nad žádného prve vysazených soudci posedati, leč by léty starší byl, než pod nimi z jedné neb druhé strany seděti tak, aby vždycky novopřisazený soudci nižše misto vzal. A ten, který prve v soudu sedá, výše posedal, kromě pána neb rytíře. Tomu podle stavu jeho místo dáno býti má. ar III A každý z soudcův nové přisazených má na tom miste šesti, kde jemu od Jeho Milosti knížecí aneb pana maršálka a pánův soudci ukázáno bude. Soudci takto voleni býti mají ar IIII Jestliže by, který z soudci buď nynějších neb potomních v tom soudu sedic odpouštěni vzal a příčinu slušnú toho okázal, Jeho Milost knižeci, pan maršálek zemský spolu s pány soudci dostatečně to uváživše, že za příčinu siuánú odpouštěni bere, má propouštěn býti. ar V A také, že by který smrti z tohoto světa zšel, tehdy Jeho Miloši knižeci, pan maršálek zemský, spolu s pány soudci, aby osobu hodnú stavu panského neb rytířského. Pilk-li by který k soudu nepsijel, má před soudem příćmi hodnú svého nepřijezdu listem pod pečetí svú oznámiti, že jest taková hodná příčina nepřijezdu jeho, že to bere na své svědomí. Item, kdož, by na obesláni Jeho Miloši knižeci, kerémui by psani Jeho Milosti dodáno bylo, nepřijel a slušné přičiny nepřijezdu svého neokázal. povinen dáti dvé kopy grošů slezských a je položili při nejprvnéjšich soudech zemských držaných do trublice zemské, keréžto peníze bez povoleni všeho rytířstva nikam obrácené býti nemaji. Také, což by páni soudci s obyvateli knížecstvi tohoto svolili a kdo by k tomu neprijel i pokutu dal, povinen bude podle jiných všech svoleni dosti činiti. Také, jakž Jeho Milost knižeci si páni soudci v soudu zasednúti ráci, tu hned štyry Valaši, hajduci a dva holomci s branémi při soudové světnici až do vzdáni soudu býti maji, nikam neodcházeti a podle poručeni dotčeného soudu se zachovati. ar VI Dva bratři spolu v sodu sedati nemaji. ar VII Událo-lí by se pak že by jeden neb více osob z přičiň nenadálých a zaměstnáni při tom soudu scházeli a k němu postaviti nemohli, soud zúplna dosazen nebyl, proto nic méně těmi přitomnymi, kteří před rukama budou, tento soud držan býti má i vykonán a odkladu pro ty osoby, aby se nedalo.

ar VIII A páni soudci nemaji a moci miti nebudou nalezův činiti, leč by nejméně devět soudci při Jeho Milosti knižeci aneb panu maršalkovi, panu soudcim a panu kanclířovi v soudu sedělo. Soud se zahájiti mátakto ar IX Tento slavný soud zemský hájí se Pána Boha i všěmohúcího moci a vysoce osviceného knížete a pána, pana Václava z Bozi Milosti v Slezi knižete Těšínského a Velkého Hlohova etc., pana našeho milostivého, moci tež pana maršálka, pana sudího a všech pánův soudcův moci, aby každý při tom soudu chudý i bohatý, pře své vésti mohl, zachovajÍc řád a poctivost tomu slavnému soudu, slovem i skutkem. A pakliž by se kdo čeho takového slovem neváženým neb skutkem dopouštil, ten má podle uznáni pánův soudci skutečné trestán býti. ar X A po zahájení soudu, aby hned půhonové pře slyšány a souzené byly pořádné tak, Jakž kdo srocen a v registře zapsáno jest, žádného nepřestupujíc ani pomíjejíc. ar XI A dokudž by těch pří srocených neb k tomu soudu ukázaných poddaných neb obeslaných neodsoudílí, nemají žádných jiných pří před soud připouštěti. ar XII Vdovké panenské, sirotčí pře po půhonných přech, podle roku zapsáni, slyšané býti mají. A neměla-li by taková osoba přítele k vedeni pře a páni soudci to poznali, v tym takovtú každú osobu z soudu jednym k vedeni pře opatřiti mají, aby se jim ukracení nestalo. ar XIII A jestliže by kdo pro nedostatek a sprostnost svú přístúpíe k soudu pře svej véstí neuměl a neměl by, kdo by od něho při vedl a páni soudci až by ten nedostatek pří něm byl. Znali, maji jemu z soudu osobu jednu k tomu vydatí, aby od něho pří vedl, kromě maršálka, sudího

a kancléře. Avšakž to prve u sebe rozvážíc, jaká jest podstata pří tej osobě, že přítele k vedení tej pře nemá. Jestli svavolně aneb zanedbáním k tomu přišlo, že by přítele k vedeni pře neměl, tomu nebudou povnni z soudu žadného dávati, Než máji jemu jeho pře do druhého neb třetího dne odložílí. A on se v tom opatž a zvláště původ. ar XIIII Páni soudci to tak při soudu opatřiti máji. když by kolvěk držán byl aby tu na tom místě od žádného žádných křikův nebylo. A žadný bud' cízí neb domácí s ždnu braní aby k soudu do světnice soud- -ní nechodil, kromě Jeho Milosti knižeci a pánů soudcí zemských, pod průpadkem šesti groši, do zemské truhlice. ar XV A před soudem žádných hanlivých, důtklivých, zuřívých, kříkla- -vých a nevážených slov od žádného k žádnému mluveno aby nebylo, nýbrž řad, uctivost a pokoj od všech všelijak zachován byl, pod přistným trestáním. ar XVI A kdož by se kolvěk tak nezachoval, bud' z obyvatelí zemských neb cizích osob aneb osoby jakéhož kolvěk stavu zbytku, slovy neb křikem zastaviti nechtěl, má rathúzem podle proviněni veli- -kosti a uznáni pánův soudci trestán býtí. ar XVII A kdoby do šraňku, kdy se soúd drží vstoupil, ježto by nebyl zavolán, ten má dáti pokuty jednu hřivnú groši slizských do zemské truhlice, vyjimajic, kdyby Jeho Milost knižecí koho do soudu poslati ráčil aneb, že by kerému soudci služebník zavolán byl. Těm se nehájí. ar XVIII A před soudem česky aneb tomu jazyku rozumitedlnú řeči a nejinač ode všech cizích i domácích mluveno a pře vedeny býti máji. ar XIX I nálezové a vejpovčdi českým jazykem činěny, vejpovidány a psány, pod sekretem Pana Maršálkovým aneb Pana Sudího vycházeti, do knih zapisovány a stranám od pana kanclíře vydávány býti maji.

ar XX Pak-li by kdo jaké spravedlnosti listy aneb svědomí pokazovati chtěl před zemským jiným a ne českým jazykem. bud'to latině neb německy přeložiti potřeboval ten to sobě na česko hodnověrným osobám přeložiti a časně před stáním k soudu pilně vypsati dáti má a českým jazykem při těch jiných jazykoch spravedlivosti své předložiti má. Tak dobře cizozemci, jako obyvatel, aby se tady jiným stranám Nemeškalo. ar XXI V potazu větší díl zavírá. ar XXII A jestliže,by se snením soudci v soudu dělili, na kterú stranu jich více bude, pří tom má zústaveno bytí ar XXIII A žádný v potazu promluviti ani z soudu nic mluviti ani otázek činiti nemá leč na koho pan sudí podá. ar XXIIII A dokud se pře vedou, žádný z pánův soudci jeden s druhým nemají bezpotřebně rozmlúvati. ani šeptati, ani spáti, než všecky pře co se mluví, neb čte se vši pilnosti poslúchati. A všeci, jak by spravedlivý nález neb vejpověď učiněn býti měl, bedlivú šetrnost míti máji. ar XXV A Jestliže by který soudce k hodině jmenované zúmyslně nepřicházel neb z súdu bez odpouštění pana sudího odcházel, tomu každému má nejprv pan sudí pověděti, aby se toho nedopouštěl. Pak-liž by se vždy předse dopouštěl, má podle uváženi pánův soudci pokutován býti. ar XXVI A jestliže by který z pánů soudci v soudu sedajících s pů-vodem neb obžalováním lej pře, jenž se o ni súdí, spolek vyprosí a blískost jakú měl, neb jemu co v takovej věci náleželo a příslušelo, tehdá takový nemá v soudu na takovej při seděti a tej pře souditi, prve než se pře začne vyvstati, oznámiti pánom soudcom.

Pak-li by který soudce, majíc v tom fortel jaký, spolek, datek, přirceni, porozumění s ním měl neb výprosu nevyvstal a zamlčel a taková věc byla na něho uvedena, Tehdá takový každý podle uvážení pánův soudci trestán býti má. ar XXVII Avšakž, kdyby vyvstal, může opovědase při svěj straně státi, raditi í mluviti a zase k jiným přem zasednúti. ar XXVIII Také, kteří v soudu zemským sedají, po vyslyšeni stran o ty pře, které by před soudem činiti měli, By pak i ta pře do dalšího rozsudkú odložena byla. Nemá žádnej straně z těch stran, jenž před soudem činiti mají v soudu prvé sedíc a jich pře slyšel, raditi ani kterého naučeni, ke škodě druhej straně dávati. Na koho by se to našlo, má od Jeho Milosti knížecí a pánů soudci trestán býti. ar XXIX Pře, která by vyslyšána i provedena a pány soudci k nálezu odlože- -na byla, již žadný s vědomím žádného popravovati, polepsovali nema nemůže. ar XXX Avsakž. jestliže by se strana která čeho doptala k tej při náležitého, Buď knihách zemských, registroch aneb kanceláři listův, zápi- -sův aneb smluv, předešlých kvitanci. To bude moci před Pány soudce předložití. A to státi má při rozváženi pánův soudci. ar XXXI Kdož by se nemoci vymlúval a k soudu nestál, Ten každý poviněn bude pří nejprvnejšim soudu nemoc svú dostatečné pokázati aneb přísahu spraviti. ar XXXII A kteří před soudem činiti maji, ti s potřebami svými státi a pohotové se vsi švú spravedlivosti býti, kdy na či při přijde.

Pakliž by se kdo z kteréhož koli strany obmeškal a na něho třikrát zavoláno bylo a on se neohlásil, jestliže by původ žaloby nestál, má deset hřiven při nejprvnějšim soudu položiti, pět hřiven býti má do zemské truhlice a druhých pět hřiven obžalovanému. A pak-li by původ i do vzdáni soudu nestál, ten půhon má vymazán býti. Pak-li by žalobník stál a obžalovaný nestál, tehda obžalovaný má pět hřiven ihned položiti na ten spůsob, jakž nahoře dotčeno, totiž polovice do truhlice zemské a druha polovice druhej straně a položice pokutu, ta pře předse slysána býti má. ar XXXIII Jestliže by obžalovaný při půhonným právě prvnim i druhým odtahu žádal, má jemu dáno býti. Při třetím pak právě má pře konec bráti. Leč by toho páni soudci (poznajíc slušnú přičinu býti) sami z sobě dáleji odložili. To má zůstati při jich uváženi. než kdož by chtěl na obranu půhonu nastupovati, má při nejprvnejšim právě to učiniti. ar XXXIIII Kdož by obviněným keřú při k právu podle pořádku přivedl a strana odporní chtěla by odtah do druhého práva bráti, má průtah do druhého práva a nic dále. Také se jíž v tej při nemá ani půhonnému právu odvolávati. ar XXXV Žádný obyvatel jeden na druhého vejtržně pychom švů vůli zaúmyslně sahati, na- -jižděti ani nachoditi a moci nad mni provozovati nemá, mimo pořádek, práva a uznaní soudu, žádný vymyšleným obyčejem sám ani skrze jiné. pod stracenim hrdla i statku, podle úvazem pánů soudci. ar XXXVI A kdož by kolivěk k soudu srocen jsouc po žalobě svěj nestál, polom svévolně odšel od soudu, bez vůle a vědomi pánův soudci, má pro takovú svévolnost od Jeho Milosti knížecí a panův soudci trestán býti a straně odpornej škodu napraviti, podle uváženi panův soudcí.

ar XXXVII Kdožkoli při siratí, povinen škody všechny druhéj straně, podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci napraviti. ar XXXVII Kdožkoli při siratí, povinen škody všechny druhéj straně, podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci napraviti. ar XXXVIII Vedli-li by ouřad na hranice, meze neb jaké ohledávání, tam všechny outraty jídla piti, obroky má pořádné, co se Jeho Milosti knížecí a pány soudci stráví, sepsati. A každú věc obzvláštně křtíti a potom sudímu a k podepsání, co se ten čas kolivěk utratilo a naložilo předložiti. Co tak palů soudci podepíší, tomu víra dána a za škodu počteno býti má. A ten, kdo při stratí, má to zaplatiti. ar XXXVIIII Co se pak dotejče cizozemcův, jenž usedlí nejsou v zemi a na obyvatele žaluji ti právu dostati zaručiti mají, aby též zase od sebe z čeho se jim vina dává v tej rozepři praví byli, v tomto knižecství a před tímto soudem. ar XL Pak-liž by rukojmí míti nemohl, tehda mají pode cti a víru zavázáni býti, že právu dostati chtějí. Avšakž. jakžto každého času Jeho Milost knížecí se pány soudci za slušné uznají. ar XLI Zmocnosti listovní žádný před soud od žádného přistúpití nemá, než každý, kdož před soudem činiti má, může přítele svého neb koho se jemu zdá, osobu neb více, přítomen jsouc, před soudem zmocniti. ar XLII Jestliže by pak kdo z obyvateli neb cizích jakú při před soud přednésti aneb jsouc také obviněný ji pořádkem práva vykonati měl, a tehdáž že by od Pána Boha nemoci aneb nějaká hlavni velkú příčinu navštíven byl, pro kterú by sám před soudem stanuti a kterýž při vedeni přítele zmocniti nemohl, může dvú přátel stavu rytířského, osedlých, prve k sobě obeslati a jím příhodu švů oznámiti. Kerýž před soudem pravdivě tu příhodu oznámiti a kohož by oni na místě týhož nemoci aneb příhodu navštíveného zmocnili, má místo míti, jako by sám přítomen před soudem byl.

ar XLIII Pak-li také, kdo chce v půhonu aneb v obvinem poručníky, jednoho neb co mu se zdá, na zisk a na stratu k právu postaviti, toho na vůli má, všakž, aby tenž poručník obyvatel byl. A nebyl-li by obyvatel, k právu ručiti má. ar XLIIII Za glejtem svobodným žádný z obyvateli jsouc souzen aneb k soudu podán neb okázán žalovati, ani odpovídati nemá. Leč z glejtu vystúpi. ar XLV Kdož by kolivék glejt měl a jej sám nožem zrušil a proti němu cokolivěk, tentoho glejtu vice užiti nemá' než pravil-li by, že by proti tomu glejtu nic neučinil a to odvést chtěl, má k tomu připouštěn býtí a ten každý aby při sobě glejt měl. ar XLVI Smlúvy a vejpovědi. které se na mocně strán pře stání dělají, mají od stran bez odpomosti stále držány býti. Takto se půhon psáti má ar I Já N. z N. pohaním urozeného pana, pana N. z N. aneb urozeného pana N. z N. k nejprv příštímu soudu zemskému, kerý držán bude v Těšíne v pondělí před N.. aby stál, odpovídal a práv mi byl před Jeho Milosti knížetem a pány soudci zemskými. A tu jemu vinu dávám, etc. Pokuta napřed položena býti má. Obviněni rokem položeným k soudu takto se psáti má ar II Já N. z N. viním urozeného pána, pana N. z N. aneb urozeného pana N. z N. k nej-prvnějšimu soudu zemskému, kerý o svatým N. v Těšíně držán bude. A toho jemu vinu dávám, že toto etc. A pro nadepsánu příčinu pokládám sobě škody, aby mi od něho napravena byla, totiž N. tolarů, grošů. ar III Také každý půhon aneb obviněni k roku položenému řádné, bez vyvažováni pod sekretem býti má. Všakž zvláště půhony a zvláště obvinění.

Ar IIII A kdožkoli půhon neb obvinění panu sudímu odešle, má při každým půhonu a obvinění panu sudímu od zapsáni do knih štyry groše poslati. A kdož by neposlal. nepovinen pan sudí k sobě toho přijímán a tenž posel má zase sebů ten půhon vzíti. A ten, kdo pohání to tak opatřiti má, aby tomu, kdož pohání, skrze služebníka zemského včas oddán byl a služebníku zemskému od jedné mile po dvú groších darovati se má. arV Komuž by půhon neb obvinění k soudu zemskému nejméně štyry neděle před soudem zemským oddáno nebylo, tenž půhon nebo obviněni při soudu moci nemá. arVI Kdož by koli (jsouc podle pořádku k tomu právu obviněn) k soudu a právu nestal a slušné příčiny toho neokázal, totiž, že z dopuštěni božího přičiny zašly, jakožto nemoc, vezení, voda. oblečeni aneb potřeba zemská aneb jiné slušné příčiny, kerž soudem vážené býti máji, má pokuty dáti deset kop grošův, polovici žalobní straně a polovici do truhlice zemské vloženo byli má. Všakž, bylo-li by v tom co jiného většitio, to při velikosti pře a uváženi pánů soudci býti má. ar VII A přišlo-Ii by k přísaze, má vlastni švú osobu neodsihjic, ani skrze poničnika, sám k přísaze státi. ar VIII Přisahá každá se vykonati má před vzdáni soudu, než v neděli přísaha žádná přijimána nemá, ani soudu zasedání. ar IX A jestliže by kdo koho buď za to prošen aneb neprošen, měj aneb neměj poručeno za nemocného aneb dotčenými příčinami zaneprázdněného před soudem oznámil a položil a ten nebyl nemocen ani zaneprázdněn tím, což se svrchu jmenuje podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci tresán býti má. ar X Kdož by pak nálezu a vejpovědi panu soudci dosti nečinil, pokuty 10 kop grošů polovici straně a polovici do zemské truhlice dáno býti má. Všakž mohla by ta příčina býti, že by větší pokuty hoden byl (nikda nálezu dosti nečiníc), totéž při uvážení pánů soudci býti a k dosti činění nálezu a vejpovédi, podle nařízeni soudci

všelijakým obyčejem pomoci vrchnosti a všech obyvateli k poslušenství přivedeno býti má tak, aby žádný proti právu odboje žádného nečinil. Zvláště, kdo by nálezu z soudu zemského přijití a na něm přestati nechtěl, činíc odboj právu, ten podle uváženi soudu buď na hrdle neb na statku beze vší milosti má trestán býti. Ar XI Od přečtení a vyhlášení každého púlionu při soudu panu sudímu dáno býti má jeden groš. A od přečtení a vyhlášeni každého obvinění též jeden groš. Ar XII Cokoli peněz jakýžkoli pokut do truhlice zemské vloženo bude, ty mohou obrácené býti, kdež toho páni soudci společně potřebu býti poznají. O kanceláři ar I Item, při soudu panu kanclířovi se dáti má od přečtení každého listu jeden groš. Item, od přečtení svědomí každého jeden groš. Item, od napsáni nálezu styry groše. Item. od napsáni vejpovědi též Štyry groše. Listy pergamenové, potvrzeni všelijaká, na prodaje, na dědičinié statky a smlúvy,věn stvrzeni, zdavku, stupku, vyřčenii skrze jiná potvrzeni, z kanceláři Jeho Milosti knižeci vycházeti maji pod pečeti Jeho Milosti, knížecÍ, s podepsáním rukú Jeho Milosti. A v kanceláři více bráno nemánež ode sta zlatých červených jeden zlatý červený a ode sta mince též jeden zlatý mince. Všakžod listu věnných ode sta červených zlatých jedenlatý mince. ar III A kdožkolivěk co do kanceláři uvésti chce, buď smluvy, prodaje, kupy a jiné věci dálky,spolky,věna odevzdavky, vyřčeni, ten to pořádě na papír uvésti čeho, žádá aneb jakého potvrzeni potřebuje u svú pečeť k tomu přídaviti a tu signaturu oddatí má.

ar IIII Generály na svědonmi z kanceláři brány býti maji pod sekretem Jeho Milosti knišeci, jednomu každému ku potřebě jeho, Všakž generálů tolko k jednomu svědomí proti jednomu, s kým činiti má, uživatli má a nic dál. Item od generále se bráti má po štyrech grošich. Item od glejtu od každého měsice po štyrech grošich. Item od přímluvčich a posilacích listů, kerými se poručuje po dvú groších O věních ar I Věna všeljaké, podle smluv svatebních zpečetěných, jenž se do kanceláře podávají, pečeti Jeho Mílosti knížeci stvrzené a na statcich svobudných, prve nikomu nezavcdených dělaný býti májí. A tyž smluvy svatební mají dostatečne vyjádřené býti, po přijeti posahu, jestliže se z otčiny a z mateřiny vyřici máji, tak, aby při soudu o tom nebylo. ar II Pani každá může sobě za puručniky a přijemce véna jejiho voliti dvú neb třech přátel svých, kdo se ji zdáti a líbiti bude. A takovi poručnici mají do listu jejího věnného jmenovitě zapsáni býti. ar III Pani každá, kdy posah jí spraven jest otcem, bratry aneb strejci a dostatečnu výpravu od otce a mateře svej má podle smluvy svatební a zdosti tak, jakž v zemi starodávný obyčej a práva jest přijala, povinna jest v času vyměřeným před ouřad do kanceláří vstúpiti a podle obyčeje a pořádku země, se obyčejně skrze poničniky své, dostatečně vyřeci a odříci, krom napadův a spravedlivého anffale. Pak-li by se nevyřkla a pokálo se to dostatečně, že prve vybyla jest, nemá to obviněnému k škodě býti. ar IIII Pak-li by pani, která manželu svému dobrovolně co odevzdati chtěla, toho vůli má učiniti í nechati skrze ponručníky své. Avšakž jich manželé žádným vymyšleným oby čejem přinucovati nemohou a nemají pod skutečným trestáním vrchnosti,na koho by se taková věc pronesla. Avšakž takový odevzdavek má zřetedlný býti.Jestliže by ji muž přežil, že s tim, což jemu dá i s erby svými bude moci míli, učiniti i nechati.

arV Kdyby který obyvatel zemský manželku z statkem pojal, buďto pozemským záok-ným aneb na klenotech i hotových penězích, toho statku za živnosti její, aby ji níkterá? pod žádným spuosobem zavésti nemohl a moci neměl. A jestliže by v živnosti její Pán Bůh na manžela Jejího chudobu dopustiti ráčil, že by věřitelé aneb rukojmě v statek jeho se uvázali pro jeho zadluženi. Statek její neb peníze nad věno vzaté k živnosti ieii mají svobodné k užívání jejímu býti. ar VI A jestliže by manžel, pro lepši své i její, toho statku odbýú chtěl, to bude moci učiniti, jestli ji dostatečné proti tomu za vůli poručníkúv a dozvolením vrchností a soudu zemského opatří. ar VII Žádný buď pán aneb rytířský člověk statku toho, na kterými manželce svěj véno učinil prodati ani zastaviti nemůže. Leč. manželka jeho prv věna svého pořádně před Jeho Milosti knížecí skrze poručníky a příjemce véna jejího dobrovolné odstúpí. A vrchnosti to přijato, dopouštěno a stvrzeno bude. ar VIII Žádná děvečka bez poručnikův vůle ani přijímati, ani dávati, ani přivlavstřovati ani odvlastřovaú nic nemůže. A kdež by se kolvék co takového omylem přitrafilo, moci žádné nemá. ar IX Avšakž manželky statky své dědičné manželům svým dáti, prodati mohou, za slušnými příčinami (bez přinucování). ar X Jestliže by kdo chtěl věno splatiti a různice že by byla. Čím má toho věno splaceno býti a podá-li se k rozváženi, má soudem rozeznáno býti. ar XI Prodal-li by kdo statek a na tom statku věno ženy jeho bylo a kdyby to do kanceláře uvodil a nemohl věna převésti, má to prve dostatečně ujistiti, že to věno na jiný svobodný statek přenésti chce, na čemž by páni a pomčnici a příjemci véna jejího přestali a zadosti měli. ar XII Manželky manžely své na spolky přijímati mohou a žádného jiného. A přebude-li jeho živnosti, již je statek její svobodný. Pakliž by prve ona než muž jeji umřela již jest statek muže jejího.

ar XIII A jestliže by či manželka umřela a dítek žádných s mužem svým neměla, posah její při manželu do smrti jeho zůstati má, pod dostatečným ujištěním. a smrti jeho zase na přátely její nejbližse, jakožto nápad bliskosti připadá. Než šaty, postele a klinoty muži zůstati mají. Všakž, jakž by kdo mimo to smluvy svatební opatřil, při tom zůstati má. ar XIIII Jestliže by která pani věna maje, véno doživotní na pozemským statku ten statek odprodala, dědicom neb nápadnikom na škodu aneb, že by stavení bořila aneb jinam pronášela a dřiví užitečné, ščipy, duby aneb bukoví vysekati dala, tolikéž že by se bezpotřebné a povolení vrchnosti neb poručníkův dlužila, poddané neb sirotky vyhaněla neb propouštěla zúmyslné, beze vsi potřeby, chtíce statek kaziti a pustošili tehdá podle uznáni pánů soudci na véně svým trestána a k nápravě přivedena býti. ar XV Jestliže by který bratr, jsa nedílný od bratří svých zapsal by na dílu svým žene svěj véno, tehda umřel-li by prve než by se rozdělili, že ona nemůže věnem svým sáhnúti vejše, než na díle muže svého. A ten díl v tom véně má držeti až do splaceni toho véna od dědicův neb nápadníkův. Všakž podle obyčejné smluvy svatební aneb stvrzeni kánceláří. ar X VI A chtél-li by kdo ženě svěj nad věno na statku pozemským co oddati neb odkázati, to též bude moci listem z kanceláři aneb pořádným poručenstvím učiniti. ar XVII Než, co se hotových peněz, klenotův a svrškův dotejče, to muž každý pán neb rytířský člověk buď ženě svěj neb jiným přátelom i cizím listem svým, pod svú pečetí neb sekretem a šesti a nejméně třech k tomu připrošených rytířských lidí, oddati. A sám pokudž psáti umí neb může, ruku se vlastni podepsati. Takový datek průchod svůj míti má. Všakž bez škody, dluhův, ač jsou-li jací. ar XVIII Tolkéž manželky mužům svým tím vším nadepsaným způsobem odevzdavky na statcích hejbajících činiti mohou.

ar XIX Také, když by kerá stavu panského neb rytířského do statku manžela jejího vnešena byla, tu, kdež jest vnešena, věno své na statku vedle smlúvy svadební, mimo jiné dlužniky, míti má. A na tom statku rukojmě, keři při smlúvě svadebni za véno ručili a jestli by své dali, před jinými vyvazovati se mají. O dcerách osiřelých. ar I Jestliže by se to kdy přitrefilo. že by který pán neb rytířský Člověk bez dědicův zšel z tohoto světa, mužského pohlaví a dcer po sobě zanechal a statek v pozemským právě měl, těch aby vrchnost ani potomci jich žádnému nevdávali a dávati nemaji, žádným vymyšleným obyčejem, bez svobodnej její vůle a strýcův neb otcovských poručníkův a přátel krevních a přirozených jejich, kterýmž by blízkosti spravedlivě náležely. ar II A jestliže by se sami bez zvláštního povolení vlastních krví přirozených nejbližsích přátel dvú neb třech vdaly, ty a takové mají polovici otčiny, mateřiny svej stratiti a na jinše poslušné připadnuti. Všakž kromě těch, které v službách jsou a s radú pánův svých se poctivé vdávají. ar III A pak-li by která neřádně k lehkosti přátelom panenství svého ustúpila,statek i všecko právo své tratí. O Nápadu. ar I A jestliže by pán některý neb rytířský člověk z tohoto světa zšel a sirotkův po sobě mladých, obojího pohlaví nechal a těch že by se strýcové neb přirození přátelé podjiti nechtěli k opatrování a věrnému poručenstvi, takový po smrti sirotků do nápadu po nich nic nemá míti, než ty další strýci, kteří by se v tu opatrnost dali, mají pod nápadem po nich bráti. Avšakž takových všech sirotkův, jakž se o tom níže více klade, aby páni soudci, podle možnosti své dohledali. Pokudž by se jim za spravedlivé zdálo, aby v svých mladých letech na statcích svých nehynuli.

ar II A komuž by kolvěk po kýmž kolivék nápadem aneb jakým odkázáním, datkem neb blískosti statek připadl aneb přivlastněn byl, ten a ti povinni jsou všecky závady i dluhy toho, po komž jemu statek přišel, vyvažovati a očistiti, pokudž tohož statku, kerý po něm vzal statči, kromě rukojemství. Kdyby kdo za koho slíbil a erbův a potomkův svých tím rukojemstvím nezávazal, takový slib s ním umírá. O testamentu a poručenství ar I Statek od rodu aby neodsel, rodičové i jeden každý může to podle zvyklosti kancelárie poručenstvim a nařízením, datkem neb stupkem opatřiti a od dcery neb od dcer odbytých i neodbytých opatřivše, je prvé slušné posahem a výpravu, podle téhož statku a práva v zemi zdávána zvyklého. Statek svůj na všem i na díle synom, vnúčatom, strýcom neb přátelům bližším, krvi přirozeným, po otci aneb po mateři rádné splozeným pokudž se jemu zdá, dátí vzdali, oddati i poručiti může. ar II Testament učinili se má aneb poručenstvi listem na pergameně neb na papíře, jakž obyčej s pečetmi neb sekretmi, nejmi dobrých lidi, panských neb rytířských i jiných hodnověrných osob a svú sedmú a toho za přívěsení neb za přítiskněni jich pečetí prositi, ústné neb listovně. A co tak poručí, to moc z dávna mívalo, nyní i potomně, místo míti má každého testament, poručenstvi a poslední vůle, vsakyž poručnici keři by nařízení byli, nemaji toho poručenství pečetovati. ar III Zapsal-li by kdo někomu statek svůj a dělem jeho, že lu dévečeky mají, tolikéž jako pacholíci a že jeden z těch děti se nemůže na škodu druhému dlužiti na ten statek, pakli by zápis svědčil synem toliko, tu sami pacholíci toho užíti mají. ar IIII Pak-li by kdo bez naříeni a puručenstvi jakého z tohoto světa zšel a statek pozemský neb na penežich povinen zůstal a dcery zádné nevybyl a dílky obojiho pohlavi, pacholíky i děvečky, po sobe zústavíl,

tehdy strejci neb ujci vlastní mají s radú Jeho Milostí knížecí a panů soudci výsadu učiniti, co by děvečkám s tuho statku dáno býti mělo. Pak-li by jednom samé děvečky zůstaly, tehdá statek všecken otce jejich dědí a na ně připadá, ar V Jestliže by se kdy přítrefilo, buď z dopuštěni boziho neb od přirození neb jak koli jináč, že by kdo měl syna, bratra neb strýce nedílneho, nemoudrého, aby každý otec neb bratr neb strýc o takové osobě mohl zříditi a poručníky nad nim a nad jeho dílem spravedlivým udělati. A komuž by ji kolvěk k opatrovaní poručil, s dílem jeho, aby v to jíní bratři jeho ukracovatí a překážky činití nemohli nižádné, než jestliže by kdy zase rozumu dostal, aby s dílem svým učinili mohl, což by jemu se líbilo. A jesiliže by ten poručník chtěl utrácetí statek toho nemoudrého, aby vrchnost, aneb bez přítomností vrchností, pan maršálek, spolu se pány soudci na soudu zemským mohli to jiným poručníkiem opatřiti. A jestliže by ten tak v tom nerozumu umřel, tehdy nápad dílu jeho má na jeho braty, sestry neb strýce a bližše přáteli, tolikéž na poručnika aneb poručniky, nenechal-Ii by po sobě žádných dítek, rovným dílem jíti. Než, jestliže by otec o něm nic nezřídil, má při bratřích a sestrách, s dostatečným opatrováním i s nápadem zůstati. ar VI Jestliže by bratr nedílný bez obzvláštniho nákladu a výpravy otcovsky co nabyl a vyslúžil, ten každý to všecko, což tak nabude sobe schovati a v díl mezi bratrylástí a nic nemaji,co jemu po otci jeho dílem náleží, tuž toho užiti má. O sirotcích ar I Od peněz sirotčích, na úrok půjčených, nemá se více bráti než ode sta zlatých šesti zlatých. ar II Kdyby sirotci za živnosti otce poručníky ostřeni nebyli , k těm právo má přede všemi strýc, přítel po meči nejbližší. Pak-li jsou dva neb více k tejž bliskosti, tehdá nejstarší neb podle uváženi Jeho Milosti knižeci a pánův soudci, který by se najlépe k dobrému sirotčímu k tomu hodil.


ar III A ten statek ujistiti, sirotci vedle šacováni a zdání Jeho Milosti knižeci a pánův soudci a list s dobrými rukojměmi na se má udělati, aby sirotkom jich utraceno nebylo pak-li by to kterak utnitil a zmrhal, sirotci maji k základu a k rukojmím hleděti. ar IIII A prolož zboží sirotči má každé základem prosázeno býti. ar V Pak-li by ten rukojmí míti nemohl, tehdá druhý bližší a tak až do nejposlednějšího. Pak-li by žádný vručiti nemohl, tehdá páni soudci poručniky sirotky opatřite tak, jakž se jim nejlípe zdáti bude. ar VI A když by sirotkové k letom svým přišli aneb toho páni soudci za potřebu uznali,tehdá poručnici sirotkem počet učiniti povinni, avšakž útraty a náklady na práce, na jízdy k soudu a potřeby sirotčí, což by utratili, to jim z užitku týhož statku sirotčniho dáno býti má. Také co by na potřebnú opravu statku naložili, to v počet položiti mohou, berně neb zhírky, i sice na potřeby sirotce. ar VII A jestliže by kdo bez poručenství z tohoto světa zšel, dítek let nemajících a statku po sobě nechal, aby Jeho Milost knížecí ten statek inventovati a sepsati dáti ráčil a prátly těch sirotkův k sobe obeslati tak, aby ten statek podle zřízeni zemského opatrován byl. ar VIII Marnotratce, kteříž statek svůj zmrhal a zbytkem utratil, poručnikem žádného statku sirotčího býti nemůže, by i nejbližší strýc a krví přirozený přitel byl aneb i statek vručiti chtěl, pro zmatky a zavedeni lidi, nemá jemu dopouštěno býti, Jeho Milost knižeci a páni soudci maji poničníky naříditi podle uznáini kohož chti, přítele neb i jiného, s ujišlěnim, jak o tom povědino. ar IX Žádný sirotka žádného, maje jej k moci svej, v pkomuž věc uvozovati ani s nim smlúvy činiti nemá bez vědomosti Jeho Milosti knížecí a pánů soudci, pokud let nemá a statek jemu moci jeho pouštěn není.


ar X Jestliže by který syn panského neb rytířského stavu komuž statek jakýžkolivěk dal aneb zavázal, dokudž by jeho prvé po otci svým v držení nebyl, takové datky, dary a zápisy nyní i na časy budoucí při soudu zemským moci žádné míti nemají a nemohou ar XI Každý otec panského neb rytířského stavu maje syna neb syny poručenství o statku svými učiniti může a v svým poručenství zavázati, aby synom jeho neb synu statku posrúpeno nebylo, leč by ke dvaceti letom přišel. A děvečky tolkež, kdyby se nevdaly do dvaceti let, než po dvaceti letech kdyby díla svého požádaly, má jim vydáno býti. Avsakž Jeho Milost knížecí a páni soudci zemští mají toho moci míti, podle potřeby let přičiniti i ujiti. arXII A jestliže by který statek sirotčí pro dluhy obdržán býti nemohl, takový se prodávati ani zastavovati nemá, bez pilného uvážení pánů soudcí. A když by páni soudci potřebu toho poznali, může se tenž statek prodati. arXIII Sirotci panského neb rytířského stavu, když by k letom přišli a poručníky neb strýce kvitovati chtěli, tehdy, aby poručníci aneb strýcové z sirotky před Jeho Milosti knížecí a pány soudce předstoupili a tu věc oznámili, že sirotci, již léta majíc, chtějí kvitovati poručníky aneb strýce. Takové kvitováni uvážíc je, páni soudci mají je do knih zemských dáti vepsati. ar XIIII Pak-li by bez vědomosti Jeho Milosti knížecí a pánův soudci kdo od sirotkův kvitováni přijal, taková kvitance aby moci žádné neměla. Díly statkův ar I Co se pak dílův rozdělení statkův jakýžkoliv věk dotýče, to po předloženi smluvy kanceláři stvrzeno býti má.

ar II Otec syna odbýti ani odděliti němůž, bez vůle jeho. Pak-liž by oddělil a ten to k vůli otci vzíti mosel, by se i vyřekl neb zapsal, toho dýle nedrží, než do otce smrti a to co vzal, zase do statku vložiti a k rovnému dílu sáhnuti má. ar III A syn od otce také dílu žádati nemůže. ar IIII Pak-li by otec, majíc syny dorostlé, za vůle synův svých za živnosti chtělpořádek moci nyní učiniti a naříditi a je sám zděliti, při jejich dobrovůli buď. ar V Jestliže by bratři mladší maje léta spravedlivá a přirozená , rozum chtěl, dilu po bratru starším a ten dílu klásti se zbraňoval, máji se bratři mladší k vrchnosti utéci a za opatřeni v tom žádati. Vrchnost toho listem upomenúti má, (ználi slušné bvti) aby jim díl dal v dvanácti nedělích pořád zběhlých. A nebude-li jim v tom času dil dán, má vrchnosti k tomu skutečně přídržán býti, aby jim dán byl, pod pokutú od panu soudci okázánú. Pak-liž by statek na penězích a listech měli, tuž méru již psánú se zachovati máji. ar VI Bratr starší mladšímu ani prostřednímu, ani mladší staršímu statku ani peněz utráceti nemá a ani čehož odprodávati ani zastavovati aneb oddávati němuž. A pak-li by co utratil, bratrom na škodu, to dílem svým nahraditi povinien. ar VII Než, když již díl svůj, léta i rozum má, můž statek svůj zápisem stvrzeným z kancelárie buď spolkem, datkem aneb jináč dáti, jak se jemu zdá a líbí. ar VIII Pak-li by semřel, neopatřivši statku podle pořádku zemského spolkem, stupkem, datkem, kanceláří aneb poručenstvím obyčejným a bez erbův zsel, tehdá, jakž vejše povědino, takový statek neb díl jeho všecek i na penězích spadne pravým nápadem

na bratry nedílné. Pak-li by dílní byli, tehdy to všecko spadne na dílné i nedílné a na sestry odbyté i nevyposažené a na dítky jejich. By pak bratr neb sestra jejich toho nedočekalo, všakž tolko dílem jedným, matce aneb otce jejich. ar IX Bratr nedílný poručenstvím aneb daným na smrtedlné posteli nic dávati a bratrom odcizovati nemůže ar X Nedílných bratrů děti po smrti otcův svých k tomu ke všemu, k čemu otcové jejich právo měli, připouštěni býti mají. ar XI A když bratr na bratru dílu žádá, má jemu dán býti tak, že starší jsouc statku povědom, má díly klásti a mladší voliti. Pak-li jich více jest, toliko dílův starši polož, co bratři jest. Nejmladší vezmi jeden díl, který se jemu libí a tak pořad, až do nejstaršiho. A sestry při mateři neb bratru, podle uváženi Jeho Milosti knížecí a pánů soudci do vdálu chovány byli mají. ar XII Bratr mladší po přijetí cedul ve čtyřech nedělích díl voliti a cedule jiné vrátili povinen a tak až do ostatního. ar XIII Sídla panská neb zemanská nemají na dvé neb více děleny bytí, než pří jednom dile zůstati. ar XIIII Než, jestliže by o cedule dílčí byla jaká různice mezi bratrímí aneb jinými, že by nepořádné byly, tehdy o to beze všeho půhonu mají před soudem zemským, který ihned potom držán bude, státi a což jím v tom soudem rozkázáno bude, tak se sobě zachovati povinni. ar XV Nápadníci stárkův aneb co komu poručenstvím odkázáno jest, byli-li by oddíly kladeni různo, kdo by díly klásti měl, kdo je starší, ten díly klaď. ar XVI A když by se bratři dělili, jestliže by kteří let neměli a otec poručenství žádného neučinil ani poručníkův nenařidil, mají při nejstarším bratru vlastním zůstati z svými díly až uzná-li to

vrchnost aneb soud, že býti muž.Pakli-by z příčin jakých hodných by to nemohlo, může vrchnosti a páni soudci poručmky dáti naříditi těm, co let nemají, aby jim nehynulo.A ti poručníci i díly voliti a přijímati moc maji. Spolky ar I Kdo by se s kým spolčiti aneb stupek učiniti chtěl, lakové spolčeni a stupek kanceláři tohoto knížecství tvrzen býti má aneb smlúvu pod sedmi pečetmi neb sekrety. Prodej dédicství ar I Kdo jaké dědictví prodává, ten jest povinen rok a šest neděl správu toho statku od všelijakých nárkův, podle trhové cedule listem rukojemským pod šestmi pečetmi rytířských lidí ujistiti. A jestliže by kdo blískosti na kup nastupovati a peněz odsypovati chtěl, ten to učiniti může, tolko do štyr nedél od prodaje a smluvy učiněné tak a na ten spůsob, aby podle tejž smluvy všemu dosti učinil. A jestliže by ten, kdo statek prodal tuž přípoveď a na kup nastupováním k jakejž škodě přišel, ty škody, které by slušné pokázal jemu od toho, kdo odsypovati chce napravené býti mají. Desátky a podatky duchovních ar I Co jim spravedlivě náleží, kdy toho čas správováno býti má, neodtažně, bez dopuštění žalob všelijakých. ar II A kdož by podatky duchovních zadržoval, buď přes rozkaz Jeho Milosti knížeci aneb nález pánů soudci bez příčiny hodný, na takového každého má jemu pomoženo býti. A tím spůsobem proti těm osobám postupováno, jakú pokutu listové a zápisové jejich z sebú přínášeji. ar III Co se podáváním far dotejče, máji dobrým, hodným dobře zachovalych příkladným osobám dávány býti.

ar IIII Také žádný podací nemá faráři v to, což mu náleží k faře a v podáváni ničehož sobe kněžských a farních gruntův, zahrad, roli, platův, důchodův pozůstáváti a ničeho sobě vymiňovati ani vytahovati. O svědomí Svědomí takto bráno býti má ar I Kdož by koliv svědomí z stavu panského aneb rytířského potřeboval, má na generál a mandát Jeho Milosti knížecí bez odpornosti dáváno býti tak, aby žádný na spravedlnosti obmeškán nebyl. Všakž, kdo by svědomí na dotčený generál dáti měl, může průtah vzíti do štyr neděl, pořád zběhlých a v těch štyrech nedělích má svědomí bez dalších odtahů vydáno býti. ar II Jestliže by ten, kdo pohání při soudu se jakého svědomí, kerým by svěj pře popraviti mohl, doptal, nemohúc toho tak spěšně k potřebě své dosahnúti, aby sobě průtah do druhého práva vzíti mohl. Všakž s uvážením pánů soudci, jestli se to z slušných příčin státi má. ar III Kdož by koli k právu a soudu zemskému svědomí od městských i sedlských lidi bráti chtěl, ti lidé mají se před nařízené ouředniky menšího práva, jakožto přísežné k tomu nařízené, to i nynější, dátí najití. A tu, kdož svědomí potřebuje, má na ceduli poznamenáno dáti, jakého svědomí potřebuje a oč se těch lidi ptáti mají. Teprva, co paměť těchž lidi bude, pod důle psánú přísahu vyznávati mají. A ty vyznané slova mají naříizené dotčené osoby septsati a sekrety svými s protaženim zapečetovati, tak, aby před soud neporušené zapečetováné přednešeno bylo a od jednoho svědka má po štyrech grošich nařízeným davato byti. Všakž ouřednich soudu zemského od svědkův platiti nemaji

ar IIII Takto přísaha lidem na krucifix: Já, N. přísáhám Pánu Bohu a jeho svatým, což sem koli tuto vyznal potřebě pana N . že jest v pravdě tak, tak mi Pan Bůh pomáhej. ar V Pak-li by která strana svědka kterého zhánela aneb místa svědomi jeho dáti nechtéla, takové zhánéní má pány soudci uváženo býti. ar VI Kdožko z obyvateli, lidi cizích poddaných k svědomi potřebuje a generál tomu či poddaní jsou, předluží, má jemu na ta místa, kdež jich potřebuje, postaviti a původ každému svedkovi od mile po dvú groších na stravu dávati ma a nic víc. ar VII Může týž původ vedle toho skrze řezanú ceduli pokutu peněžitu slušnú, všakž ne výš, než podle vdikosti a malosti pře na toho, od koho svědomí žádá aneb od poddaných jeho, pro nepostaveni svědkův, uložítí tak, kdož, by komu svědkův nepostavil, aby takovú pokutu propadl, avšakž ukázal-li by přičínu slušnú, že takových svědkův postavili nemohl, ten pokuty prázen. ar VIII Byla-li by pak komu potřeba, aby lidi stavu městského na meze, hranice neb před soud podle potřeby pře, aby osobně postaveni byli, tehdá purgmistr a rada to tak opatříti mají, aby týž svědkové stáli, pod pokutú nahoře dotčenú. ar IX Stav městský, kdyby jakého svědomí od pánův neb rytířstva aneb poddaných jejich potřebovali, taková svědomi jim vycházetí máji, jakž, o tom nahoře dotčeno. ar X Žádný z obyvateli zemských nemá svěkův najímati aneb jich užiti a navozovatí, co a jak svědčití maji aneb jim brániti a od pravdy dvozovati. Na koho by se to našlo, má podle uvážení pánův soudcí trestán býti.

ar XI Také na kterého by se svédka jaký podvod neb faleš našla, má trestán býti podle uvážení pánů soudcí bude-li uznáno i na hrdle. ar XII Kdo by jakého svědomí z Czech, Moravy,Slezska neb Lužic potřeboval od kohožkoli, má je k sobě podle zvyklostí a pořáků jedné každé zemé jednati a když tak pořádně vydáno bude, průchod svůj má. ar XIII Kdož by svědka nařekl, že by falešně svědčil a toho naň neprovedl, má takový každý podle uvážení pánů soudcí trestán a pokutován býtí. arXIIII Pro budoucí paměť, kdož by toho potřeboval a obával se, aby mu svědkové nezemřeli, může svědky vésti jakž nahoře dotčeno. ar XV Společníci a nedílní bratří jedni druhým co by se jích společné dotejkalo sobě svědčiti nemohou. ar XVl Osoby duchovni za generálem též svědomi dátí, mají, jak jejích pořádek duchovni z sebú přináší. ar XVII Kdož by koli svědomí psané a pečetované jakéžkoli před soudem okazoval, na kerý by se nález neb vejpověď stala, to se více k jmě při na potomní časy před soudem okázovati nemá. ar XVlII Kdož koli poháni a jakých svědomí, který k svej při potřebuje, aby Žádný z soudcí k takovému svědomí, chtíc je tu před soudem dáti nevystavoval, než podle přádku a na generály, prvé aby se každý svědomim opátřil. O mordech ar I Jestliže by pán neb rytířský člověk koho zamordoval, nemá jinde, než před Jeho Miloši knížeci a soudem zemským s toho mordu práv býtí a odpovídati a tu, pokudž by se nevyměříl podle uznání soudu zemského trestán býti.

ar II Pak-li by se pán neb rytířský člověk mordu v meste aneb jinde,na statkoch panských rytířských a městanských dopustil a tu pří skutku přístižen a v tom knižectvi dosti osedlý dobře zachovalý byl, tehdá nemají měšťané ani žadný obyvateli městanských aní jací ouřadové na něho ostrostí práva sáhnúti než jej slibem zachovati, pod jeho cti a vírů, aby se před Jeho Milosti knížecí aneb pány soudci postavil a toho slibu prázen nebyl, leč Jeho Milosti knížecí a pánů soudcí propuštěn bude. Pak-li by slíbiti nechtěl má vězením na ratúze dostatečně opatřen býtí, az do nařízeni vrchnosti. Než jestlíže by cizozemec byl aneb osedlosti neměl, ten má nahoře psaný vězením dosiatečne opatřen býtí, až do dalšiho nařízeni vrchnosti. ar III Pak-li by se měštěnín neb člověk, který stavu sediského kdožkohli mordu dopustil tu kdež skutek učiní a přístižen bude, práv byli má. A pak-li by chycen nebyl, tehdá nemá na něj jinde než tu, kde k právu přísluší, právem sázeno býti. ar IIII A kdyby mordíř na kterýmkoli pravé aneb statcích panských, r ytířských neb městských s listem otevřeným Jeho Milosti knížecí postižen byl, povinen jest jeden každý se takovým mordírem tak ujistili aneb vydati, aby k právu dostal. O nářku cti ar I A jestliže by kdo koho z nářku poctivosti cti svej obžaloval, tu má hned původ v žalobě a obviněni svým z jakého nářku viniti chce, zejména slovo od slova jmenovati, aby obviněnej věděl se k tej při potřebami a svědky jak opatřiti k soudu. ar II A jestliže by obžalovaný k té při a roku nestál, tehda má obeslán býti od Jeho Milosti knížecí, aby stál a pokutu i trestáni trpěl, podle nálezů pánů soudci, konečné na nejprvnějším soudu zemským. Pak-li by i tehdaž nestál, má na něho sázeno býti, jakoby se právu protivil. ar III A toto je nářek cti, kdož by zrádce nadával aneb ho na rodu jeho nařekl a že cti nemá aneb že by nétco zlého proti své cti učinil aneb, že by nevyvedený psanec byl aneb kdo by komu zjevné chlapy, zkurvy syny, falešníky, pankarty neb zjevné zloděje dával.

ar IIII Jestliže by kdo o nářk poctivosti před soudem činiti měl, kdy osvícená osoba Jeho Milosti knížecí přítomen býti ráčí, timž soudem se ta pře konati má. Pak-li by osvícené osoby přítomné nebylo, mají soudci z jiných okoličných knížecstvi některé osoby z soudu k tomu času přížádati, aby ta pře těmiž osobami a soudci zdejšími vejpovědi jistú vykonána byla. ar V Jestliže by ženskému pohlaví kurvy nadávál a toho čeho nedovedl, tehda má ten, kléry takový nedůvodný nářek učinil na právu tomu, kohož nářekl podle uznáni Jeho Milosti knížecía panův soudci učíniti a k tomu vězenim i na penězích trestán bytí a škodu všechnu napraviti. ar VI Kdož by z obyvateli knížecství toho buďto z jimé země neb odtad koho na dobré slově nařekl, ten kdo jest nařčen, není povinen jínam jezdítí aneb se jínde vyvozovati, než na nařčených se toho spravovati má pří soudu knížectví těšínského, podle pořádku. A ten, kdo by nařekl a zde osedlostí neměl a mohlo se ho dostati má na závazek vzat býti, aby tu a to i o škody a útraty prav byl. ar VIl Jestliže by kdo komu oznámil, že tento a to o tobě mluvil a tebe haníl, tehdá ten, koho se dotejče má dvěma rytířskými osobami a řezanú ceduli obeslati a na tomž, od koho zhaněn se toho dotazati a takový každý, když tím spusobem obeslán bude povíněn ve štyrech nedělich pořád zběhlých zaseskrze dvě rytířské, osoby a ceduli řezanu jadrnú, nezakrytu, odpověď dáti. Pak-li by v těch čtyřech nedélich odpovědi, jak vejš sepsáno, nedal aneb dada, že by ukrytu a nesvětlú odpověď dal, tehda ten bude moci tono, kdož by světlie a dostatečně tomu neodepřel a neseznal z nářků cti aneb z hanlivých slov obžalovati a tím způsobem, jakž dotčeno, proti sobě postupovati. ar VIII Item, pro všelijaké zoumyslné nářky a haněni na kohožkoli uvedeni budou, má jeden každý podle uváženi Jeho Milosti knižecí a pánův soudci na penězích pokutován býti. Kterážto pokuta pánom soudcím náleželi má a straně nápravu útraty a škody všechny podle uznání napraviti.

ar IX Jestliže by kdo kterého z pánův soudcí nařekl, co by se věci soudných aneb ouřadových dotejkalo, že by nětco úkladného a nevěmě udělá proti právu a toho by na něho neb na ně neprovedl, má hrdlo ztratili, pak-li by na něho neb na ne dovedl, tuž pokutu jeden každý má podstúpiti. Však všecko podle uváženi pánů soudci. Z strany hranic a topení vody na cize grunty. ar I Kdyby se přitrefilo, že by někteří obyvatelé o meze neb hranice dědiny vedeni vody aneb topeni rybníky činiti měli a v rozepři stáli, má soudna ta mista položic stranám rok, v yjeti a to tak předsevzíti, jakž starodávný pořádek práva okazuje. ar II Při vedeni hranic, kde se kopce vysypou, má se panu sudímu dáti dvě hřivně. ar III Na mezech přísaha má býti od svědkův přijímána podle starobyého spůtobu. ar IIII Stav městský klečíci s odkrytu hlavú, s podnešenými prsty, bez brané všelijaké. ar V Lidé sedlšti maji se svléci až do košile, baso kleknúti do hrobu, kierý jednoho lokte vzhlúbi má vykopál býti. A maji na hlavě miti drn z země, žádné braně ani nože naema i a miti pří sobě nemaji a tak v hrobě klečíc přísahu ípraviti. Přísaha hraníčná témi Slovy spravena býli má ar I Já N. slibuji a přisahám Pánu Bohu všemohoucímu, že chci a mám právu hranicí jíti a ukázatí mezi dědiímm N. N. A jistú pravdu pověděti, ku které dědině ten kus, oč činiti náleží a od starodávna uživán jest. Tak mi Pán Bůh pomáhej, skrze Ježíše Krista, spasitele mého. Amen

ar II Avšakž má na to obzvláště pře a zřeni mimo býtí, co za svědkové jsou na léta jejich dobré zachování a žadný, ktérý se nad pánem svým aneb manželku pronevěřil aneb prvé falšovné přisahal, zdradú jakú neb krádež zjevnú učnil, nemá k svědomi přípúštěn býti. ar III Pak-li by která strana svědka kterého zhaněla aneb místa svědomí jeho dáti nechtěla, to má ihned na místě prve než přísahati bude učiniti a takový nářk páni soudci vážiti maji. Jestlíže by kdo bez dostatečniho důvodu k darovanímu zaneprázdněni pánů soudci a škodě druhé straně to činiti chtěl, má pokutován býti podle uváženi. ar IIII Avšakž, jestlíže by vždy takové vedení hranic tak zatmělé bylo, že by se jistá pravda zřetedlně zvěděti nemohla, tehda, pro zachováni dobrého pokoje, máji pan maršálek zemský, pan sudí a soudci podle svědomí a zdáni jejich hranice a kopce sypati neb znamena dělati dátí. A talcové soudcův zemských vyhraníčení, stále a neporušitedlné na věčné časy, bez, všelijakej pomluvy, zůstati má. ar V A pak-tiž by při vědení hranic jedna strana křivá zůstala, ten má tomu, který při obdrží škody, náklady, outraty všechny i ty, které na soudci vedeni půjdou, napraviti. ar VI Trefílo-li by se pak, kdyby ouřad na hranice neb meze sjel a strana jedna zoumyslně vně zůstala a najíti se na den a místo vložené nedala, tehdá nicméněji strana poslušná slyšaná i hranice vedeny i kopčeno býti má. A ten neposlušný straně poslušné škody i outraty všechny napraviti povinen, a nicméněji to, což uznáno a vyhraničeno bude, zdržáno a zachováno býti má. ar VII Kdoż by hranici spravedlivú neb meze přeoral a rozkopal, aneb dřevo hraníčné znamenané sťal, má pánu toho gruntu, kdyby ho o to vinil pět hříven propadnúti, ten kdoby to učiníl.

O obstávce Ar I Stavky žádné neobyčejné tak, jak se to někdy v městech přitrefovalo, na žádného z poddaných neb služebníkův v panských neb rytířských dopuštěno býti nemá, dokud se jeho pánu neb na grunte, kde přisedy o dluhy nežaluje a poslušném uváženi k upokojeni přiveden nebude. Ar II A měl-li by kdo jaký dluh při kom na vsi a platili zanedbával, má to ten měščenin neb i jiný pánu jeho žalovati, pán do šisti neděl nejprv příštich po žalobě má rozkázati jemu zaplatiti aneb ználi pán toho potřebu jeho vručiti. Prominul-li by čas a nezaplatil Tu, kdež kolvék dlužníka svého v městě přistihne, může jeho odstaviti. A na nim záplaty a sumu hlavní i o škody skrze to vzaté docházeli. Ar III Pak-Ii by se pokejval a města chránil, má to na Jeho Milost knižecí vznésti. Ten konečně a neodlažně spravedlnosli dospomoci má. Ar IIII Též i o jiné žádné věci na lidi panské, rytířské, poddané mimo řád a právo sahati nemají, než kdoby ku kterému jakú vinu měl, ti aneb ten máji toho prve před pánem jeho na gruntu obvinili neb obžalovati. Pán bude povinen všelijaké spravedlivosti ne- odtažně bez daremných outrat dopomáhali, l o dluhy v šesti nedělích, jak svrchu dotčeno k záplatě poddané své přivoditi. O svádách a bytích v městech ar I Jesiliže by poddáni pánův neb rytířstva v městech co provinili, buď rvačku neb svádu, slovy v městě začali, takového mohou měšťané do vazby dáti a potom k ruce pána jeho vručili, neberúc z něho viny. ar II Pak-li by se mordu, ran krvavých a skrze jiných véci, což by se hrdla dolejkalo, který dopustíl, takový podle provinění tu, kde zhřešil, pokudž tu

hned při skutku přistižen bude, treslán býti má.Avsakž nemá na něj právo puštěno býti bez oznámení pánů jeho. ar III Pak-li by přístižen nebyl, tehda nemá jinde vinen býti, než pří svym právé tu, kde jest osedlý. ar IIII Jestliže by pán neb rytířský člověk neb z poddaných jejich na kteného měšťana o raněni zbití i jiné věci žalovati chtěl, tehda toho maji pří městským právé, pokudž by tu spravedlnosti dojíti mohli, hleděti. ar V Avšakž, co se zamordováni panské neb rytířské osoby od měštěnina v měste dotyče, taková pře k soudu zemiskému náležeti má. O osobách stavu městského, kteří statky pozemské mají ar I A jestliže by město aneb která osoba městská statek pozemský měli, kúpili, v zástavě drželi neb jakýmkolvěk obyčejem slušně k sobě přívedli, tehdá to město neb osoby maji s toho statku všecko učiniti i podniknúti podle obyčeje zemé. Avšakž vejš nic, než podle hodnosti statku toho. ar II A z tech statkův pozemských před soudem zemským kdoby je z čeho vinil státi a práví býti povinni proti tomu se žádnými svobodami zastírati nemají. ar III Žádný měšťanin i ze vsi jejich poddani proti tamuto nařízení nic před se nebrati ani činiti nemají. Pak-li by co učinili, múže tenž každý měsťan k soudu zemskému podle poradku obviněn býtí a tu má odpovídati a přáv býti, bez všelijaké odpornosti.

O dluhoch a rukojemství ar I Jakož neslašné škody podle listu hlavnich někteří nepobožné žádati smějí, protož jeden jeden každý s sumy hlavni a ourokem náležitým bez odporu věříteli platiti má. A kdož by se o škody na jistce neb rukojmě natahoval a oni se k uznání volali, ty škody mají pány soudci vážené býtí pří nejprvnějším soudu držení a odtaho k druhým soudom se bráti nemá, než předešlým škodám, keře před tim nařízenim zašly bez škody. ar II Také, kdož by koli za druhého z viry aneb na žádaot slibic, rukojemstvi co dátimosil a ten z tahového rukojemstvi druhého vyvaditi zanedbával, má jeti pan sudi s několka pány soudci, kterýmž oznámil a keříž se na jeho oznámeni nikoli taho,zbraňovati nemají na statek týhož dlužníka a tu má býtí obeslán fojt a lidé toho gruntu, keříž nedepsaným pánom soudcim všecko poslušenství učinití a zachovati mají. Totiž, se tenž, kdo za toho rukojemstvi dali v jeho statek uvázání dáti na ten spuosob, kdož by jedno sto zlatých rukojemstvi dal, aby mu platu stálých důchodů deset zlatych mince aneb běžených dvánaste zlatých beze všech odporností vydáváno bylo potud, pokudž by vyvázán nebyl. Všakž byli by jací dluhové, za které by z jíné země neb knížectví rukojmé byli, tehdy obyvatelé knížecstvi tohoto před jínýmí cizímí vyvázeni býtí a uvazovánim v statek předek miti maji. A panu sudímu za práci od každého sta zlatých s toho statku jednu hřivnu vyjiti a dané býtí mají, pří uvazování. A to, co bypan sudi se pány soudci komu v uvázáni dal, má tomu list pod sekretem svým dáti na jaký spuosb toto uvázáni, podle prává a v jaké sumé trvázáni dal. A to všecko má v celosti neporušeně achováno a držáno býtí pod přísným a nemilostívým trestánim.A ten statek, komu uvázáni dáno, držeti má do roku a šesti neděli pořád zběhlých.A jestli by ten, čí statek byl, tohož statku do nedepsaného roku a šestí neděl všeho, jakž nahoře dotčeno nevyplatil, tehdy ten neb ti. Komuž v statek uvázání dáno,může a moci má tenž svrchu psany statek dědičné miti, držeti aneb uživatí, prodati a s tim učinití, jakž by se jím nejlípe zdálo a líbilo. Všakž, což by kolí tenž rukojmě, kerý se v tenž a statek uzázal škody prokázal při uvazovátní, buďto vyvazenim listu hlavniho aneb dostatečými kvitanciemi, že jest prvé pro tu sumu, kerúž dáti mosel podjal, škody k hlavni sumě popsal a na tomž statku okazáné býti mají.

Také páni soudci, kdy tam přijedou, máji jídlem, pitím i koně obrokem z toho statku opatřeni býti. ar III Co se lisův, smlův, dilův i jiných zápisův všelijakých dotýče, kteréž by na statky byly aneb kdož by jaké obdarováni pořádně sobě dané měli, ješto by komu zhořely aneb jakžkolivěk zmařeny byly a zhynuly a on to v spokojným a pořádsým obsaženi a uži- váni byl, kdož to pořádně provede a před vrchnosti a soudem zemským pokáže, to jemu všecko zase podle uznání soudu, kanceláří v tomto knížecství stvrzeno býti má. ar IIII Obyvatelé knížzecstvi tohoto Iichev nekřesťenských bráti nemají. Z strany nálezův ar I A pak-liž by kdo nálezův dosti nečinil a mimo vejpowěď jakú výtržnost tomou, s kým číniti měl, učinil má toho míti na vůli strana z sumy peněz takového každého obviniti a soud zemský hned tej pře dáleji neodkládajíc, slyšeti. Pokudž by se našlo, že by co proti nálezu kdo učinil a jaký výtržnosti se dopustil, tehdá tu pokutu aneb sumu peněz v obviněni položenú mají žalobníkovi přísouditi. Vsakž podle velikosti a malosti pře tak, jakožto soud zemský za slušné býti uzná. ar II Vejpovědi na mocné přestáni smluvy dobrovolné, které se zjevně a bez všlijakého původu činí a mezi stranami spiší, spečetí a zjednají, vykopčí, májí stále držané býtí a pro nezdržení takových vejpovědí neb smluv může strana proti straně tím vším spů sobem, jakž nahoře o nálezoch doloženo, postupovatí a práva svého docházeti. O pychu a zúmyslnosti ar I A kdož by komu jaký pych a zúmýslnost bitím, raněním, lesův vysekánim, rybnikův slovenim, luk posečenim, obili pobránim, v řekách lovením, země bráním učinil, takový může z sumy peněz aneb pokuty

peněžitej obviněn býti i nám se přísadek státi a žalobnikovi na právu peněžitú, podle uznání soudu zemského, učiniti. ar II Kdo by opovrhúc řád a právo někomu moc učinil aneb se moci obchárel, takový každy podle uváženi soudu zemského a do činění jeho má (bude-li uznáno i na hrdle neb statku) trestán býtí. ar III Jestliže by kdo z moci pychu neb výtržnosti neb nahoře dotčených artikulův obvi- něn jsouc k právu nestál až do třetího práva, takový má pro neposlušenství za viného uznán a trestán býtí, jakž nahoře dotčeno. ar IIII A pak-li by kdo koho z moci pychu neb výtržnosti obvinil a toho naň jak ku právu zadosti nedovedl, ten má rathúsem skutečně trestán býti a obviněnému podle velikosti neb malosti pře a uvážení soudu zemského penězmi napraviti. O myslivosti ar I Jestliže by kdo po zápovědi komu na gruntě jiného myslivost provozovil a to na něj provedeno bylo, má jemu pět hřiven groši dobrých propadnúti. Všakž, jestliže by se z jiného gruntu na tenž zapověděný grunt psi zahnali aneb tamž liška neb zajíce i skrze jiné zvíře uhonili, může za ním jeti a co by uhoniti, vziti i psy své odvésti neb dáti hledati. O pastvách a škod činění ar I Přítrefili-li by kdo čí dobytek v obili znasilým neb travách, má takové dobytek zajítí a škodu přísažnými lidmi svými, a pokudž by veliká škoda byla i hraničnými obvésti, a co ti lidé uznaji, má ten či dobytek škodu zaplatiti aneb za pastvu vničiti. Avšakž ihned, jakž toho strana požádá, má dobytek všelijaký na rukojmě slušně dán býti. ar II A pak-li by takového dobytka přístihnúc v škodě zajíti nemohla nicniémějí prokazovati mohla, či dobytek škodu učinil, tehda můir škodu dobytek byl, hleděti.

Ar III Jestliže by pak dobytky, jako koně, voly, krávy z obili zeleného na podzim i z jara až do středoposti kdo zajal, má od každého dobyčete ve dne po jednom groši a v noci po dvú groších, od ovce, kozy, svině, husy po dvú haléřích bráno býti. ar IIII Pak-li by kdo v porubách a mladých travníkoch to, kde se hájí, tehdá od velikeho dobytka, jako koni, volův, krav, po jednom groši a od ovce, koz, po šestí haléřich má bráno býti. ar V Od žaludův, bukvy, od každého hovada, malého i velikého po šesti haléřích, kdoby bez cizi vůle vehnal. ar VI Kdo cizí dobytek zajme, jak skoro toho strana požádá,má ihned na slušné rukojmě domáce neb přespoini, nejméněji dvě osobě dobré osedlé takový dobytek vydati a škodu uznati dáti, jakž nahoře dotčeno. ar VII Pak-li by ten, či dobytek jeho, až do třetího dne vyročiti nechtěl,tehdi nicméně ten komu se škoda stala, má škodu obvésti a dobytek pří sobě zachovati. Chce-li ten dobytek míti, tehdá ve trenásob škodu obvodenú zaplatit poviněn. ar VIII Pak-liž by vždy lakové škody opět do třetího dne zaplatiti zanedbal, tehdá ten kdo dobytek zajme, můž sobě podle zdáni svého kus, jeden, dva, tří neb čtyry zůstavití.A což by dobře za škodu stalo, s tim jako z svým vlastnim učiniti. ar IX A kdo by čího dobytka na rukojmě, jakž nahoře dotčeno, jsoue o to napominán, skrze dvě neb tří osoby hodnověrné zamyslně beze všÍ příčiny slušně dáti nechtěl, ten má tomu , čí doobytek jest, deset hříven na minci propadnúti. I dobytek beze všeho úplatka vrátiti. A stalo-li by se kterému škoda i to napraviti.

ar X Kdo jaké dobytky vyruči a jsouc napomenut, rukojemstvi svému dosti nečini takový každý sedlák má lehkého člověka jměn býti a v zadně obci trpěn byti nemá, pokud tomu dosti nečiní. ar XI Tolikéž takový každý, který dobytky odbíjejí aneb tajně ze dvoru a z zámku vyženú, mají za lehké lidi jměti a v obcech trpěni býti nemají a k tomu podle uváženi Jeho Miloši knížecí a soudu zemského penězmi tomu, komu jest, tak dobytek odbyl, napraviti. O odpovědnících ar I A odpovědě-li by kdo komu z stavu panského neb rytířského, jsouc obyvatelem zemským v mírnej pokojnej zemi, by pak i na tej odpovědi škody neučinil a podle landfridu zemského na glejt stávati se správiti, podle práva postupovati, zoumyslně opominul, má treslán býti podle uvážení soudu. ar II A kdož by z obyvateli jakéhož kolvěk stavu zjevného odpovědníka přechovával a fedroval, proti takovému má tím vším spůsobem postupováno býti, jakž o odpovědnicich teď nahoře dotčeno. ar III Odpovědnici, zhúbce zemský, kdež by vyptáni a vyzvěděni byli, mají ode všech honěni a k poslušenství aneb pomoci k tomu daním připraveni býti. A těm, keří by je jímali neb honili, nemá na jich poctivostech žádné újmy vésti. A kdož by takový zhúbci zemských nehonil neb honiti nedal, má podle uváženi soudu zemského skutečně trestán býti. ar IIII A co se dotýče lidi nižšího stavu, jestliže by který z nich odpovídali, pohrůžky činili, listy hlavni neb metly věšeli a jakž nahoře dotčeno podle landfrídu postupovati zanedbali, takový každý aby hrdlem propadl. A statek jeho všechen na přátely bližší jeho připadá

všakž učinil-li by jakú škodu, ta škoda z statku jeho napravena býti má. O zahálečích a běhúních ar I Poněvadž se nachází, že skrze povaleče a zahaleče a běhúny, landsknechty a prázdné lidi, jenž dělati nechtí, buďto ženatí neb nic a skrze jejich svobodu a prázdnováni tak dobře tomuto knížecstvi, jako i jiným okoličným zemím, hry, krádeže, mnohé neřády i škody nastávají. A protož, kde takový nerobotni zahálející lidé uznáni a přezvěděni budou, nemají chováni ani trpěni býti při zadně obci a při žádným obyvateli, buď v městě, ve vsech, ani v žádných místech, než vypovídáni a preč odbýváni býti mají a podružstvi, ani komory jim žádný dávati nemá. O zločincích ar I Zločinec, kde na kterým právě jak a postižen bude, tam na týmž právě konec svůj vzíti má. Leč by pán jsou týhož gruntu jej dobrovolně vydati neb do města k popravě pustiti chtěl. ar II Na žádného nemá na prostú pomluvu, bez dostatečného důvodu a ukázáni žádnú ostrosti práva sazeno býti. ar III Také žádnému z původů aneb těch, kteří zločince míní trápiti dáti, nemá dopoaštěno býti, aby jej podle vůle svěj trápiti rozkazovali, než má to při uváženi těch osob, kteří k tomu nařízeni jsou zůstali, jak a pokud trápen býti má. ar IIII Také při tažení zločincův nemá na žádného stavu panského neb rytířského a měštěnína zejména ptáno býti, než chce-li se kdo po svěj škodě ptatí, může poznamenáno fojtovi neb těm osobám, kteří při trápeni jsou oddati a oni se toho doptati a potomně tomu, kdož do věděti žádá, oznámili.

ar V Trefilo-li by se, že by který zločinec na osobu stavu panského neb rytířského, tudíž i měštěnína i sice co při trápení uznal, nemá utracen býti, než vyznáni toho zločince má vrchností odesláno a takový zločinec v moc vrchnosti dán býti. A tu vrchnost má pána toho neb rytířského člověka obeslati, jakž by toho potřebu uznal a jemu poručiti, aby před soudem zemským stál a z toho nářku se poctivě vyvedl na schváleni soudci zemských. ar VI A zločinec při přítomnosti toho, na koho pravi. má utracen býti. Pak-liž by ten, na koho zločinec vyznal, nestál, má předse ten zločinec utracen býti. A jak má tomuto, který stavěl, že jest nestál váženo býti, to státi má pří uváženi soudu zemského. ar VII Avsakž za uznání jednoho neb dvú zločincův a lidí předešlých, nemá na osobu stavu panského neb rytířského i městského zachovalů a prve nepodezdřelú ostrostí práva sázeno býti. ar VIII A též na žádného z poddaných pánův, rytířstva a měst nemá ostrosti práva sázeno býti, než prve pánu jeho i příčinu, oč secí, oznámiti, O poddaných, sirotcích a služebné čeledi ar I Kdy člověk poddaný, panský, rytířský,neb městský s vůli panskú statek svůj prodá a hodnym člověkem osadi má jej svobodno s ženú s dětmi propustiti a list výhostní pod pečeti svú dátí tak, aby od jínšeho příjat byl a bez listu vyhostniho nemá žádný v poddanost příjímati, pod průpadkem desiti hříven tomu, čí poddaný jest. Stolka od šoltýsův, volných krčmářův, mlýnářův z dávné býti má bráno tak, jakž z starodávna od deseti hříven jednu hřívnu.

ar II Kdy se pánu poddaný nelíbí a pod sebú jeho trpěti nechce, povíněn jest poddaný prodati. Nechtěl-li by prodat aneb prodaje prodléval, tehda můž pán lidmi přísažnými, hraničnými statek jeho šacovati dáti a podle toho obšacování prodatí aneb sám zaplatiti. ar III Synové sedlšti, jestliže jich jest několit, který by se s vůli panskú na řemesla dáti chtěli, ti mohou od pánův jejích na řemesla puštěni býti. Všakž od tahového každého nemá podle starobylej zvyklosti víc přes deset hřiven od výhostů bráno býti. ar IIII Žádný z poddaných řádu sedlského nemá statku svého pokupu neb sice bez vůle pána svého odprodávati, zastavati neb osívati dáti. Který by se toho dopostil, má od pána svého pěti hřívnamí pokutován býti. A který by odkúpl, na to půčil aneb osel,má pánu toho gruntu to všechno případnúti. arV Kdy poddaný na gruntě pána svého bez ditek zemře, statek na pána přícháazí. ar VI Synové a dcery sedlské, kterých mnoho v domu jest a rodičové hospodárství svá bez nich opatříti mohu, pánové k službě svej za slušným mýtem bráti a oni jím slúžiti mimo jíné povinni. ar VII Jestliže by který dědic aneb děvečka z gruntu utekl a v roce a v šesti nedělích se ten a ta každá má všeckno to, což by jím po otci a mateří náleželo vrátiti. ar VIII Děvečky sedlského řádu, které v knížecstvi aneb ven z knížecství vdane budou, budou-li se navracovati na grunt a od bratří rovný díl z statku míti, mají to, což z toho statku vzali, tu zase vdrobíti a podle uznáni pana toho gruntu vydělené býti.

ar IX Komorníci i komorničky nemají žádný na zboží bez vůle pána příjímáni, ani zase propoustěni býti. ar X Nemá žádný pán bez slušné příčiny poddaného svého bíti, ani ho vězněním neslušným trápiti, než lidsky a křesťansky s ním nakládati. Našlo-li by se pak na kterěho, že by nedlisky a ukrutně s poddanými svými mimo proviněni jeho nakládal bez příčiny slušné, ten má podle uváženi soudu trestán býti. ar XI Hry a tance noční konečně na vsech i jiné rozpustilosti pán každý na svým grunté A statku opatříc, zastaviti má, aby lidé míhajíc své a zahálejíc na žívnostech nečinili,sebe, ženy a dítky své v núzi a chudobu nepřívodili. ar XII Jestliže by kerý čí dédičku uvedl bez vůle pána toho gruntu a rodičův, takový má pánu toho gruntu deset hřiven propadnúti a dědička to všeckno,což by jí po otci mateří náležeti měla, trati. ar XIII Lání, šeredzení, oplzlosti a zbytečné podezřelé schůzky od každého pána na gruntě j eho bráněny býti máji a každý na gruntě svým můž pokutu uložiti na poddané své, jakž toho potřebu uzná. O vodách a tocích. ar I O vodách a tocích, jak se jedni k druhým zachovati mají, že každý napadni vodú na svým gruntaě jí nejprve pojíti a zadržeti, pokud sobě toho potřebu zná. ar II Potoky, vody, neb řeky tekúci může každý na svým gruntě zdržeti k potřebě své, tež může jí po svým gruntě vésti, než zase ji v ten tok, kdež na cizi grunt vypada pusti. Než kdo nemá, než jedno jeden břeha, ten vody z toku vyvozovati nemá bez vůle souseda svého.

O cestách a silnicích. ar I Cesty a silnice starodávni, po kterých lidé jedou, ty, aby svobodné byly a těmi silnicemi, aby každý jeti i jíti svobodně mohl. A nové cesty, stezniky na škodu mýtom neb tomu, čí a grunt jest, dělány býti nemají. ar II A kdož by cestami a stezkami v nové zamyšlenými chodíl neb jezdil, ten má od pána toho gruntu zručen a potomě, podle uváženi soudu zemského, pánů toho gruntu, peněžitú nápravu učiniti. ar III Cesty, které sou pří vývozich, pří žlebinách, přez žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda s druhého zbíhaji, ješto po nich lidé pro neroven a zlú cestu jezditi nemohou a jednak na drahého souseda grunt se ujeti mosí, ty, aby také svobodné byly. A kdo od starodávna na gruntu svým neb cizím cestu opravovati povinien aneb jakú pomoc činil, ten ještě opravy a pomoci čiň. ar IIII Skazil-li by kdo cestu rybníkem, přikopánu neb sice ten každý cestu napraviti povinien a tak držeti, aby lídé svobodný projezd bez škody míti mohli. ar V Výhony a ulice zemský lak mají držany býti, jak od starodávna a žádný jich stěsňo-vati nemá tak, aby každý výhonu a ulice svobodně ožití mohl. O žalobě poddaných na pány své. ar I Žádný z poddaných pánův a rytířstva nemají se žádnými žalobami na pány své k Jeho Milostí knížecí utíkati tak, aby Jeho Milost knížecí takovými neslušnými žalobami a nabíháním zaneprázdněni býti neráčíl, než má stížnost svú na pány soudce zemské vznésti a tu spravedlivosti a nápravy očekávati. A páni soudci zemští máji neodtažně stížnost týhož poddaného s pilností vyslyšeti i rozvážiti. A pokud by jemu ode pána jaké ublížení se stalo, k skutečnej nápravě přivésti.

O sirotcích. ar I Sirotci, na kterým gruntě osiřejí, mají od pána týhož gruntu neb ouřadu jeho dostatečně opatřeni býti, aby jim to, což na ně spravedlivě připadlo nehynulo, než aby jim příbývalo, A z takových sirtčích peněz ouřad sedlský neb starši, jakž v které vsi zvyklost jest každý rok při pravé mají počet činiti. O čeledi služebnej. ar I Žádný z obyvateli tohoto knížetstvi nemá cizí čeledi přechovávati, ani od pánův odluzovati. Na koho by se to doneslo, že by cizí četeď odlúdil neb přechovával, můž takovéeho každého ten, čí čeleď jest z deseti hřiven viniti. ar II Poslal-li by kdo pro poddaného svého aneb sirotka aneb služebníka a čeledína ulúzeného a ten pří kom jest, že by mu jeho vydati nechtěl, tolikrát, kolikrát k němu pošle. pokaždé deset hřiven tomu, čí poddaný, služebník neb čeledín jest, propadnúti má. ar III A pro poddaného neb služebníka posláno býti má skrze dvě osobě hodnověrné tak, aby pokaždé jiní a jiné dva chodili. Vsakž chce-li jich kdo více poslati, má toho na vůli. O mlynářích. arI Pří mlynářích, každý stavu panského a rytířského to naříditi a opatřiti má váhu neb míru spravedlivú tak, aby mlynáři chudému i bohatému spravedlivé činili, úplatek, mírku, aby brali spravedlivú a ta mírka má tak velká býti, kerých by dvanáste do věrtele vcházelo a nad to žádných úplatkův, jakých na lidi neukládajíc, ani berúc. ar II Našlo-li by se na koho, že by mimo zvyklost a slušné víře než náleží bral aneb od lidí úplatky bral, kolikrát koli se toho dopustí, pokaždé pánu svému deset hřiven propadnúti a tomu, komu více vzal, ve čtvrnáste zaplatiti poviněn. O židech. ar I Žádnému z poddaných stavu panského a rytířského i jiných nemají peněz židé na lichvu bez vůle pána týhož gruntu půjčovati. ar II Pak-Ii by který žid bez vůle pána poddanému půjčil, má sumu, ktérú půjči stratiti a ten sedlák neb poddaný tu sumu, kterú od žida vypůjčí pánu svému propadnúti má.

ar III A žádný žid více od jedné hřivny lichvy do týho dne bráti nemá, než dva malé haléře. Vzal-li by který žid více, ten tolikéž sumu půjčenú tratí a sedlák neb poddaný tolik, co u žida vypůjčil panu svému propadá. ar IIII Židé nemají nic kradeného kupovati. Jestliže by pak kdo strátu svú u žida našel neb se doptal, má žid oznámiti a sukupa od koho dostal, jmenovati, že tomu tak jest dovésti a nicménějí tu stratu před ouřad položiti. Pak-li by skupa neukázal, tehdá ten, kdo strátu svú u žida našel a že jeho jest prokáže, má jemu vrácena býti bez uplaceni. Zavírka ar I A toto zřízeni zemské, jak jest nahoře po artikulích vepsané, ješto s vůlí Jeho Milosti knížecí a všech obyvateli stavu panského a rytířského a města Těšína v knížecstvi těšínským příjato, podle kterého se jeden každý zachovati a jim se spraviti povinen býti má. ar II A což koli v tomto zřízeni zemským a případných přech v jednym neb více artikulích ve světle vyjádřeno, nedostaveno aneb čemu právě rozuměno býti nemohlo, to se každého času pří uváženi a vyjádření Jeho Milosti knížecí a soudu zemského zůstavuje. Což tak za slušné uznáno, uváženo a nálezem vysloveno bude. To stalo a neporušitedlně držáno a zachováno býti má. K jejichžto snažnej a poddanej prozbě nakloněni jsouce a znaje těch stavův a knižecsiví tohoto chvalitebné dobré a užitečné býti, aby se věděli na potom čím spravovati a říditi, s dobrým rozmyslem našim, jistým vědomím, s radu věrných našich milých, ve všem jejich znění, položeni, v punktich, klauzulech a artikulích schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby přitom od každého člověka nyní držány a neporušiledě zachovány byly, pode všemi pokutami v tomto zřízení zapsanými. Všakž, jestliže by se v keréem koli artikulu co toho našlo, že by změniti, opraviti, přičiniti neb ujíti se mělo a námi nadepsaným knížetem Václavem, erby a potomky našimi a se všemi soudci i obyvateli knižecstvi toho snešeni jisté a jednomyslné se stalo, to pří společném bedlivým uvážení nyní i na potomní časy zůstati má. Tomu na svědomí rukú naší vlastní sme se v tomto zřízeni zemským podepsali a pečeť naši pro lepší toho upevněni sme tuto přitisknúti rozkázali. Dán na Těšíne v středu po svatém Jana Křtitele /24. června/, léta Páně tisíceho pětistého sedmdesatého třetiho počítajíc. /dzień 24.06.1573 to był środa -S.S/ Václav, kniže těšínské m.p /podpis a přitištěná pečeť/.







Pieczęć lakowa księcia cieszyńskiego Wacława III Adama z 1551 roku już po zmianie wizerunku tarczy z gotyckiej na renesansową.

Gdyby zainteresowany tematem przypadkiem przeczytał broszurkę, dostępną w bibliotece miejskiej w Cieszynie: https://biblioteka.cieszyn.pl/opac/ini.php?dol=0&gora=0&przod=0&wstecz=0&katalog=7&indeks=4&opis_ile=10&szukaj=ordynacja+ziemska To ze zdumieniem może poczytać opis dokumentu na str. 6 autorstwa prof. Idzi- ego Panic-a. I cóż w opisie wymyślił ów naukowiec ? 1.Dokument podobno posiada 40 kart -in folio ! 2.Okładka została dodana kiedyś później ! Ale prawda jest niestety inna. To co przyśniło się autorowi zapewniającego, że publikuje to opracowanie jako źródłowe!!!!! Tak zwana okładka do tekstu jest przewiązana czerwono-białym sznurkiem od 1573 roku i stanowi integralną część dokumentu. A kart ,, In folio” panie profesorze jest tylko jest 13. Gdyby Pan Profesor myślał logicznie. Skoro mam 40 kart to powinienem mieć ok.160 stron tekstu, a mam tylko ok. 40. To spostrzegł by swój błąd. [cytat: Folio (od łac. in folio „w formacie folio” od folium „liść, karta”) – w typografii to arkusz papieru jednokrotnie złożony, który tworzy dwie karty czyli cztery stronice. W terminologii drukarskiej oznacza format książki składający się z arkuszy papieru złożonych na pół. ]

Ale porównajmy jeszcze tę pseudo źródłową publikację z pierwowzorem.

Jak widać na kilku przykładach tekst z książki nie ma nic wspólnego z tekstem źródłowym.


Widok Cieszyna w XVI wieku.



W 1574 roku prawa wydano drukiem. Ponowie wydano je w 1592 roku.



Zobacz inne strony z Bielska - Białej [Bielitz-Biala] : http://bielsko-biala-cechyrzemieslnicze.prv.pl/


Wykonał : Jan Motak w latach 2014-2018 [ kontakt : jan2007@o2.pl ] Strona w rozbudowie.